“Velký dům“ náčelníka Kwakwaka´wakwů
(Victoria, British Columbia, 1953)

Potlač (anglicky potlatch, v jazyce severoamerických indiánů Chinoků „rozdávání, dar“) je typ společenské slavnosti, spojené s rozdáváním nebo ničením darů na západním pobřeží Severní Ameriky. Studium různých druhů potlače hrálo velkou roli v etnologii a antropologii.

Popis

Potlače se tradičně slavily u řady kmenů na severozápadním pobřeží USA a v Britské Kolumbii v Kanadě. Nejznámější z nich jsou Kwakiutlové, Haidové, Tlingitové, Kwakwaka´wakwové a Tsimšianové. Obřad se pořádal venku anebo v „dlouhém domě“ náčelníka, obvykle v zimním období, často při nějaké významné rodinné příležitosti (narození dítěte, svatba, dospělost). Hostitelem je hlava rodiny nebo náčelník, který sezve hosty a zahrnuje je dary, zároveň však očekává, že dary budou oplaceny. Potlače mohou být skromné, anebo i velmi prestižní a nákladné, která trvaly i několik dní. Součástí slavnosti bývají i tance a představení.

Indiánská slavnost
(Foto E. S. Curtis, kolem 1900)

Potlačové dary mohou být trvanlivé potraviny (tuk, sušené ryby), přikrývky, symbolické předměty (zejména měděné destičky, angl. coppers) nebo i tituly a právo tančit určitý tanec, zpívat píseň a podobně. Při některých potlačích se dary ničily v ohni jako oběti zemřelým předkům. U severních kmenů (Kwakiutlové) měl soupeřivou povahu a hostiteli šlo o zvýšení prestiže: vychválil své bohatství a začal rozdávat, přičemž hosté museli držet krok, jinak jim hrozila ztráta cti. Podle některých popisů když připravené dary hostiteli došly, začal rozdávat (případně ničit) otroky, ženy nebo loďky. U jižnějších kmenů je důraz spíše na upevnění společenství a ovšem zvýšení vlastní prestiže, jež se zde nezískává bohatstvím, nýbrž štědrostí a velkorysostí.

Historie

Potlač byl důležitou součástí kultury zámožnějších kmenů. Začátkem 19. století, když do oblasti začali pronikat běloši, přinášeli výměnou za kožešiny laciné průmyslové výrobky (bavlněné přikrývky), takže množství „darů“ nesmírně vzrostlo. Z této doby pochází většina etnografických zpráv o potlačích. Protože někde docházelo k násilnostem, k ničení a dokonce zabíjení, kanadské úřady potlače zakázaly roku 1885 a o něco později i severoamerické. Domorodci je však přesto různě slavili, až roku 1951 byl zákaz zrušen a potlače dnes patří k turistickým atrakcím. Rodinného potlače se účastní až stovky lidí a náklady mohou dosáhnout 10.000 USD.

 Smysl a výklady

Indiánská slavnost
(Foto E. S. Curtis, kolem 1900)

Někteří pozorovatelé pokládali potlač především za prostředek redistribuce bohatství. Jak se později ukázalo, jde spíš o výraz kmenové solidarity, soutěž o prestiž a společenské postavení. Na potlači a melanézské kule založil francouzský etnolog Marcel Mauss svoji slavnou knihu Esej o daru (1924), kde ukázal překvapivé rozšíření podobných obyčejů a obřadů v archaických společnostech všude po světě a jejich význam pro společenskou soudržnost. Jeho kolega Georges Davy ukázal význam potlače při přechodu lidských společností od příbuzenských vztahů ke vztahům smluvním.^[1] Potlač se stal také modelem pro některé moderní utopie „ideálního komunismu“ a „ekonomiky darů“ bez peněz, kde by si lidé vzájemně směňovali své výrobky a služby přímo, bez zprostředkování obchodem a trhem (Peter Kropotkin, Guy Debord).

 Potlach

Slovo potlatch se do němčiny i do češtiny přepisovalo i jako potlach. Tak začali nazývat trampové v první polovině 20. století své srazy v osadách na Sázavě, na Berounce a jinde. V češtině se pak název obvykle vykládal jako odvozenina slovesa „tlachat“. Název potlach se používá pro tramspké srazy dodnes.