Jdi na obsah Jdi na menu
 


SOVA

 
 
(23. 1. – 21. 12.)
Sova je noční pták a její krásné oči přímo vyzařují do dálky. Krátký příběh, který jsem našla, vypráví o tom, že Otec Nebe předlouho přemýšlel, co učinit se světem, na který se rozhněval. Váhal tak dlouho, až nastala vláda noci. Tu se Otcova zloba vytratila a Otec se rozhodl dát světu šanci. Chtěl tuto zprávu okamžitě sdělit svým dětem na Zemi. Mávl rukou a z noční oblohy stvořil ptáka, jehož oči svítily jako dvě hvězdy. Jeho posel měl ohlásit, že se děti Země již nemusí obávat jeho zloby.
Tento krásný pták se stal symbolem lidí, kteří baží po vědění. Zatímco v předchozí části Had hlídal a ukrýval vědomosti před nepovolanými, Sova moudrost rozdává. Lidé patřící k tomuto znamení touží nejen vědět, ale taktéž šířit své názory a zkušenosti mezi lidi. Indiáni věřili, že Sovy jsou poslem moudrosti a míru.
S tím tak trochu souvisí i další vlastnost Sovích lidí. Ti totiž nejen studují, ale zejména hledají vše, co souvisí s vyššími ideály. Soví lidé nebaží po moci, jsou mírumilovní a chtějí být svojí aktivitou prospěšní. Touží nosit dobré zprávy, podílet se na úspěších a oslavovat radosti života. Soví lidé se tak snadno učí novým věcem, tak snadno se nadchnou pro nové projekty, tak lehce najdou v mysli nové nápady, až se ostatním tají dech.
Představme si tohoto krásného tvora a jeho pohled, z něhož vyzařuje až mrazivě intenzivní moudrost se záblesky lidství. V jiné legendě jsem našla, že Indiáni věřili, že duch Sovy je křídly lidského ducha. Člověk se vždy toužil přiblížit Otci nebi a dotknou se ho. Věřil, že jeho duch tak ještě více zmoudří. Cestou však poznal, že to není možné. Tu k němu přiletěla Sova, která vždy obdivovala ty, kteří se chtěli probít za vyššími pravdami. Duch Sovy se spojil s duchem lidským a společně letěli k nebi.
Soví lidé se zdají být natolik šťastnými, až si druzí mohou myslet, že se jim vyhýbají starosti. Tak tomu přirozeně není. Pravdou však je, že Soví lidé se na běžné starosti dívají s nadhledem. Vědí, že každodenní starůstky se musí řešit a člověk se jimi nesmí nechat stresovat. Na světě je tolik důležitých věcí, že by byl hřích utrácet čas nějakými banálnostmi.
Soví lidé jsou neradi omezováni. Touží po svobodě a samostatnosti. Pak se vrátí, ale nejprve musí získat pocit, že nejsou vězněni. Tuto vlastnost poznali šamani a kouzelníci. Sova, kterou chytli a chovali v domě, chřadla. Sově, které nabídli svobodu a svou péči, se mnohdy vracela. Pokud se vrátila, považovali to Indiáni za dobré znamení. Totéž platí o Sovích lidech. Jakmile je nikdo nepoutá k jednomu místu, pak se rádi vracejí. Ať jde o soukromé vztahy nebo o pracovní.
Vzhledem k tomu, že Sova byla poslem samotného Otce Nebe, její zabití bylo opravdu těžkým přečinem. Pokud se taková nehoda stala, bylo zapotřebí vykonat velké rituály, aby si kmen usmířil Otce Nebe. Když se sova zjevila nad osadou a zahoukala, značilo to, že přináší zprávu. Byla na šamanech, aby rozluštili, o jakou zprávu jde.
Soví lidé jsou velmi aktivní. Jak fyzicky, tak mentálně. Pokud se nudí, pak to dají patřičně najevo. Jako sova, která se trápí uvězněná v malé klícce. V tu chvíli bychom rozhodně neřekli, že se dívá moudře. To platí i o Sovích lidech. Nuda z nich činní mrzouty. Aktivita z nich dělá prima stvoření.
Co se týče mystiky, Indiáni přisuzovali sovám možnost dostat se k Bráně Mystéria. To znamená, že Soví lidé neodsuzují věci, které se nedají dokázat racionálními důkazy. Vědí, že mezi nebem a zemí může existovat něco, co nelze vysvětlit. Přesto se však raději věnují problémům, při jejich řešení mohou prokázat získané vědomosti. Proto ona „možnost“ doletět k Bráně Mystéria. Sovy však na své cestě narazily na zajímavosti, které je vždy zdržely. Než Soví lidé proniknou do hlubin Vesmíru, vždy je zdrží spousta studia: jsou to ti, kteří dostávají náš svět krůček po krůčku kupředu.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej
 

 

Čtvrtek, duben 07, 2005

HAD

 
 
(23. 10. – 22. 11.)
Dospíváme k symbolu, který v nás patrně nevzbudí příliš sympatií. Had je v západní kultuře jedním z nejhorších symbolů. Je ďáblovým nástrojem. V mnoha z nás je pevně zakořeněna štítivost k hadům. V tom se lišíme zejména od staroindických národů, které k hadům chovaly úctu. Nutno podotknout, že ani staří Indiáni se nevyvarovali určitých obav (nebylo nic těžkého přijít k uštknutí chřestýšem), ale tyto obavy nezapříčinily, že by Indiáni začali hady nenávidět. Naopak. Vytvořili spoustu zajímavých legend a příběhů a tomto živočichovi. Had je v nich pro Indiány zejména symbolem neproniknutelné moudrosti, obnovy (hadí svléknutí kůže) a tajemna.
Jedna z nejhezčích legend vypráví o hadím králi, který chránil Knihu moudrosti. Legenda uvádí, že tato kniha obsahuje vědomosti, do kterých může nahlédnout pouze ten smrtelník, jehož duch již vyzrál natolik, aby poznatky nezneužil. Hadí král se zjeví pokaždé, kdykoliv by chtěl otevřít Knihu moudrosti, ten, který si to nezaslouží.
Z této legendy jasně vyplývá, že lidé narození ve znamení Hada jsou považováni za ty, kteří umějí proniknout do lidské duše. My bychom řekli: Vidí mu až na dno duše. A to je právě hlavní charakteristika Hadích lidí. Schopnost pozorovat, odhadovat a být obdařen skvělou intuicí. V předchozí části jsme si vyprávěli o Havranovi, který nerad vidí věci jednoznačně. U Hada je to naopak. Had musí vidět pouze dvě možnosti, proti polohy. Nesprávný výklad této legendy by nás mohl zavést k tomu, že Hadí lidé všechno rozdělují do pouhých dvou škatulek. Tak tomu úplně přesně není. Had se nebojí přijmout zodpovědnost za rozhodnutí a že umí učinit rozhodnutí. Neváhá, ale okamžitě jedná. Nepovelené odežene od Knihy moudrosti., ty druhé naopak nechá na pokoji. Had musí vybírat pouze ze dvou skupin. Na druhou stranu Hadi však vědí, že tyto dvě roviny se prolínají. Nic není jenom bílé či černé. Pokud vidí černou duši, vědí, že někdy dole musí být bílá. Pokud vidí bílou duši, chrání ji, aby napovrch nevyplavaly temné pocity a myšlenky. Hadí lidé jsou mistry toho, jak dokáži vidět obě hlavní stránky života. Stejně dobrá je i jejich intuice rozeznávat, která ze stran má pravdu. Je totiž neoklame pouhý povrchní dojem a pozlátko.
Had se dostane všude, zjeví se nečekaně, může i z ničeho nic udeřit, jeho hypnotizující pohled pohltí celé okolí. A to je další charakteristika těchto lidí. Ač se zdají nenápadní, dovedou proklouznout tam, kam chtějí. Jakmile ucítí nebezpečí, umějí se účinně bránit. V případě však, že cítí klid, ukáže se jejich loajalita, silná osobnost, šarm a čarovná moc podmanit si okolí.
Další legenda vypráví o Hadu, který si rozzlobil mocného kouzelníka tím, že odmítl doprovázet jeho učedníka k Bráně mystérií. Had usoudil, že učedník není vhodným kandidátem k tomu, aby poznal velká tajemství. Tato legenda ukazuje sice podobné charakteristiky jako ta předchozí, ale také přináší další důležitou vlastnost tohoto znamení. Hadí lidé se nebojí mocných tohoto světa. Udělají to, o čem jsou přesvědčení, že je správné. Není podstatné, zda se mýlí. Důležité je, že se nerozklepou před těmi, kteří jsou mocnější. Řeknou každému svůj názor, nenechají se k něčemu přinutit jen proto, že druhý jim vyhrožuje.
V lásce jsou tito lidé majetničtí a chtějí toho druhého „pohltit“. To ostatně ukazuje i legenda o Hadu, který pozřel krásnou nymfu, do které se zamiloval. Jakmile Hadí lidé milují, pak to myslí smrtelně vážně. A běda, když je zraníte. Pokud však jejich lásku opětujete, pak získáte téměř dokonalého partnera (jen pozor na jedovaté Hadí poznámky).
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej
 

 

Čtvrtek, březen 31, 2005

HAVRAN

 
 
(22.09. – 22. 10.)
Jsou znamení, jejichž symbolika je každému hned jasná. Na druhou stranu některá jiná skrývají hned několik významů. Mezi taková patří právě Havran. V naší kultuře neměl havran zrovna nejpozitivnější úlohu. To ovšem neplatí o indiánské. Jak jsme si už řekli, Indiáni zvířata neklasifikovali a nepřiřazovali jim negativní role. Každé zvíře mělo „ducha“, který se vyznačoval určitými vlastnostmi a byl součástí celku.
Přesně to platí o havranech. V jejich případě bylo klíčových vlastností hned několik, neboť legendy a příběhy se od sebe dost liší. Začněme tou nejčastější. Havran tvořil rovnováhu v přírodě. Hejna havranů se nebránila pozřít mrtvé živočichy. To pro naši kulturu může být přímo odpuzující vlastnost, ale Indiáni moc dobře věděli, že je to důležité. Tak se zabráni rozkladu a následnému šíření nemocí. Koloběh života je pevně dán. Život a smrt jsou každodenními jevy. Havrani udržovali rovnováhu a pomáhali Matce Zemi s očistou. Ovšem havran je schopen vznést se k Otci Nebi. A to je také charakteristické pro Havraní lidi. Umějí si vážit praktických materiálních hodnot, ale také vědí, že ne všechno je „hmotné“. Proto tito lidé tak snadno přijímají nejrůznější názory. Umějí se prostě ve svých názorech „rozhlédnout“ a přicházíme k další charakteristické vlastnosti Havrana. Tito lidé se často stávali soudce. Jejich otevřený mysl jim umožňuje, aby byli „neutrálními“. Havrany se nelze jen tak naklonit, protože se nedají obalamutit. Nemají rádi, když je někdo nutí, aby rozdělovali svět na dvě části – dobrou a zlou. To se jim nelíbí, protože jako lidé s dobrým úsudkem vědí, že na každou věc se člověk může dívat z mnoha možných úhlů.
Havrani žijí v hejnech. Což je další znak těchto lidí, kteří nemají rádi samotu. Samozřejmě že můžete namítnout, kdo by milovat samotu, ale u Havranů to platí i o krátkodobém osamění. Havrani mají rádi, když je stále někdo po ruce. Takže mají spoustu známých a mají rádi skupinovou práci.
Další „skupina“ příběhů vypráví o tom, že Havrani znali cestu k bráně Smrti. A toto nemysleli Indiáni nijak negativně. Smrt pro ně byla transformace, která nás zavede domů do náruče Vesmíru. Našla jsem pramene, kde se doslova uvádělo, že člověk se mohl dostat do transu a jeho duch mohl požádat Havrana, aby ho dovedl k bráně smrti. Tam se mohl setkat s jinými dušemi či zjistit, zda už nastala jeho chvíle. A nezřídka se stávalo, že právě Havran byl přísedícím u Velkého Soudu, kde se rozhodovalo o dalším osudu člověka.
Havrani jsou tedy doslova opředeni mystickými legendami. Žádný div, že se je Indiánští šamani snažili přilákat ke svým sídlům, že jejich peříčka používali jako posvátné rituální pomůcky.
Pokud někdo havrana zabil, pak si musel usmířit mnohé mystické postavy. Což vůbec nebylo lehké, protože Havran byl důležitou součástí mystického světa. Takový člověk mohl být kmenem dokonce zavržen. Věřilo se totiž, že zabitý havran by mohl zapříčinit zlobu Smrti, což by pro kmen neznamenalo nic hrozného. Ovšem násilná smrt přerušila přirozený vývoj ducha, a to už nebylo vůbec nic pozitivního. Zloba Té, která hlídá Bránu Smrti, mohla přinést nemoci, válku a další hrozivé události.
Lidé Havrani mohou tedy mít tolik charakteristických vlastností, že lehce do nějaké vklouznou. Jsou tak přizpůsobiví, jak jen havrani umějí být. Co se týče vztahů, mohou sklouznout do povrchnosti, neboť je pro ně důležitější skupinka než jedinec. Na druhou stranu však touží, aby jejich hnízdo bylo plné pohody, přátelské atmosféry, krásných věcí a lásky. Pokud se tedy zamilují do jedince, který jim nebude vyčítat náklonnost ke společenským dýchánkům, nebude jim upírat svobodný rozlet a jejich nestrannost, pak se stanou dobrými partnery.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej
 

 

Čtvrtek, březen 24, 2005

MEDVĚD

 
 
(22. 08. – 21. 09)
Když se zadíváte na medvěda, určitě vás napadne, že je to takový těžkopádný dobrák. Staří Indiáni by patrně nebili proti podstatnému jménu, ale určitě by zavrhli ono přídavné jméno před tím. Indiáni totiž znali medvědy „jako svoje boty“ a moc dobře věděli, že to zvíře je velmi silné, praktické, chytré a klidné – ale nikoliv těžkopádné. Medvěd byl pro ně vládcem lesa, kterého velmi uctívali. Jeho síla byla pro Indiány téměř posvátná.
Medvěd je pevně spoután se zemí. Objevujeme další znamení (po bobrovi) které se vyznačuje praktickým pohledem na svět. Není snílkem a idealistou, který létá v oblacích. Není mystikem, který vzhlíží k vesmíru. Jeto tvor, který umí analyzovat své možnosti a který sem musí spoléhat především sám na sebe. Medvědi nežijí ve smečkách, jsou to zvířata, která se umějí postarat sama o sebe.
A přesně takoví jsou i lidé narození ve znamení Medvěda. Nezávislost a šikovnost jsou jejich hlavními znaky. I když druhá charakteristika nemusí být vždy patrná na první pohled. Jejich zvířecí symbol nevypadá nijak šikovně, a přece… přece musí takový být. Medvědi jsou učenlivý a brzy si osvojí praktičnost,protože na tom závisí jejich přežití. Medvědí lidé jsou taktéž velmi učenlivý. Prakticky můžeme říct, že neopakují stejnou chybu dvakrát. Brzy se naučí odhadnout své možnosti. Umějí velmi dobře nakládat se svými dovednostmi a energií. Často dosáhnou cíle právě díky této schopnosti a díky tomu, že se v životě drží reality.
A právě o tom mluví i některé pověsti o Medvědech. Není nic těžkého najít staré legendy o tomto krásném zvířeti. Staří Indiáni jich vytvořili mnoho. Medvěd byl posvátným zvířetem, které velmi respektovali. Prakticky bylo vyloučeno, aby jen tak ulovili medvěda, umožnili to jen zvláštní okolnosti. Ulovit medvěda mohl jen vybraný lovec, který se podrobil zvláštnímu rituálu. Kůži z medvěda směl nosit jen nejlepší lovec či bojovník. Věřilo se, že duch zabitého medvěda vstoupí právě do toho, kdo nosí jeho kůži. Jeho duch měl přinést muži sílu a náklonnost Matky Země. Ani Medvědí lidé (podobně jako Bobři či Lososi) nejsou přímo spojováni s mystickými schopnostmi. Také pro Medvědí lidi je mystický svět něčím, do čeho se nijak neženou. Našla jsem jednu legendu, kde medvěd ochránil lidského ducha, který se ocitl v nebezpečí během své cesty k Vesmírné bráně. Tomuto lidskému duchu se do cesty připletl lesní netvor, který vystoupil z bažin, aby požil jeho energii. Pro ducha člověka to vypadalo velmi špatně, neboť netvor byl mnohem silnější. A tu Matka Země zavolala na pomoc Medvěda. Ten ochránil člověka a zahnal netvora zpátky do bažin.
Jádro příběhu a legend o medvědech je vždy stejné : medvěd byla navždy zůstane symbolem síly. Tato síla není ničivá (medvěd ničí pouze tehdy, když se dostane do nebezpečí života), ale je ochranářského charakteru. Je vytvořena samotnou Matkou Zemí.
Co se týče zdraví, už staří Indiáni vypozorovali, že největší problém medvědů je jejich „jídelníček“. Medvědi jsou schopni splácat všechno, co jim přijde pod nos. Od ryb přes jablka a med. A tak je logické, že Medvědí lidé mohou mít problémy s trávicím ústrojím a trávením.
V citech jsou Medvědí lidé ochranářští, jak napovídají staré legendy, ale nejsou to žádní romantikové, kteří by se zlomili, když musí žít sami. Medvědí lidé se do svazků nějak nehrnou. Často tam vstupují později než ostatní. O to však jsou zodpovědnější a věrnější. Jakmile najdou partnera, kterému důvěřují, pak mu otevřou své srdce a dokážou, že medvědí láska dokáže být dlouhotrvající a stabilní.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej
 

 

Středa, březen 16, 2005

LOSOS

 
 
22. 07. – 21. 08.
Losos byl od dávných dob považován za elegána vod. A nejen to. Losos vzbuzoval obdiv, protože musel překonat dlouhou a nebezpečnou cestu k místům, kde se tře. Proto stará indiánská kultura přisoudila tento symbol lidem, kteří se nezaleknou žádné překážky a kteří mají před sebou jasný cíl. A stejně jako se losos nevzdá, dokud nedosáhne svého cíle, i tito lidé raději „padnou“, než aby slevili ze svých záměrů a předsevzetí. Jistě to je dobrá vlastnost, ačkoli tak trochu fanatický přístup k realitě jim může také hodně uškodit.
Losos je mrštná ryba, žádný líný kapřík, ale hbitý živočich. Což také platí o Lososích lidech. Pohyb a aktivita je pro ně velice důležité. Pasivita by z nich mohla udělat mrzouty a zahořklé osoby. Lososí lidé musí svoji energii využívat. I kdyby to znamenalo, že se budou pouštět do projektů, které ostatní považují za nesmyslně náročné. Nečinnost v těchto lidech může probouzet podivné myšlenky a zlost. Pravý Losos se musí vrhnout do vířivých vod života, aby byl spokojený.
V Lososech hoří odvážné srdce a touha riskovat. A pak nastávají dvě možnosti. Buď Losos dobude nejvyšší mety, o které se jiným jen zdálo, nebo také může naopak prohrát na plné čáře. A nutno říci, že staré legendy popisují, že v případě Lososů býval přímo propastný rozdíl mezi prohrou a výhrou.
Lososi žijí v křišťálově čistých vodách, nesnášejí špinavé bahnité vody. Když to aplikujeme na tyto zrozence, vyjde nám jediné. Lososi zbožňují upřímnost. Ať je sebedrsnější. Naopak je děsí, když druzí před nimi něco schovávají, když se snaží skrýt skutečnost. Neprůhledné vztahy tyto lidi děsí. To raději vztah ukončí a uplavou do jiných vod.
A dostáváme se k mystickému světu. Prameny uvádějí, že právě „neprůhlednost“ je důvodem, proč Lososí lidé nejsou nijak zvlášť velkými milovníky mystického světa. Opravdu málo kdy se stalo, že se Losos stal šamanem, kmenovým kouzelníkem či jinou mystickou osobností. Lososi se stávali naopak vůdci válečných výprav, stavěli se do čela lovcům, mohli se stát i vyslanci, ale nikoliv mystiky. Mystika tyto lidi neláká, protože jim připadá „neproniknutelná“.
Lososi nepřitahují „záhady pod závojem“, Lososí lidé mají raději ve všem jasno. V jedné legendě se říká, že Losos uměl člověka přivést k pokladu ukrytému ve Velké vodní říši. Tento poklad svítil tak intenzivně, že osvětlil i temné hlubiny. Z tohoto pokladu si člověk mohl vzít, kolik pobral (Lososí lidé jsou velmi štědří), ale zato musel slíbit, že bude Lososa uctívat (Lososí lidé mají rádi obdiv a úctu). Člověk si tedy odnesl část pokladu a začal se Lososu klanět. Poté se jednou vydal ke křišťálovým vodám, aby požádal Lososa, aby ho dovedl k Vodní bráně. (Jak jsem tak brouzdala starými legendami, zjistila jsem, že Vodní bránou se myslí hranice mezi city a Vesmírem. I staří Indiáni chápali vodu jako živel symbolizující naše city. Člověk se tedy musel ponořit do oceánu svých citů a najít místo, kde se city pojily s Vesmírem). Losos však člověka doprovodil jen do míst, kde byla voda průhledná. Jakmile se ocitli na dosah hlubin, Losos se rozloučil se slovy, že dál už musí člověk hledat sám.
Z toho jasně vyplývá, že typický Lososí člověk se nerad pouští do něčeho (ani studia své duše), co nemá jasný a konkrétní cíl. Lososí člověk se nezalekne dobrodružné cesty za pokladem, ale cesta do jeho duše ho může naprosto odradit tím, jak nejistý podnik představuje: co tam najde? A existuje vůbec něco takového, jako je „Vodní brána“?
Lososí lidé se vyznačují velmi dobrým zdravím. Občas je může trápit krevní tlak, bolesti hlavy nebo nespavost, protože jsou tak aktivní, až se neumějí zastavit. Jinak se však jedná o jedince, jimž ostatní mohou jen závidět.
Co se týče citů, i zde jsou velmi praktičtí (nesní o bohyni lásky). Navíc jsou štědří (pro své milé dobudou zlatý zámek) a vášnivý (do citů dají celé své srdce). Ovšem taktéž umějí být pěkně nestálí, neboť jejich aktivní život jim přináší nové příležitosti.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej
 

 

Sobota, březen 12, 2005

DATEL

 
 
21. 06. – 27. 07.
Ve staré indiánské kultuře se tradovalo, že datlové jsou lékaři stromů. A stromy byly pro Indiány neživým kusem dřeva, z kterého se dá udělat kuchyňská linka, papír nebo který se musí vykácet, protože překáží na příjezdové cestě. Stromy měly duši a byly nesmírně důležitou součástí Matky Země. Datlové tudíž hráli v indiánské kultuře důležitou roli. Staří Indiáni rozpoznali jejich dar osvobozovat stromy od škůdců a talent k utváření útulných hnízd. Totéž se projevovalo u lidí narozených v červenci. A tak jim přisoudili symbol Datla.
Lidé-Datlové umějí – tak jako jejich ptačí symbol – naslouchat a už tím, že naslouchají, stávají se lékaři duší lidem kolem sebe. Umějí se navíc vcítit do pocitů druhých a vždy se snaží porozumět. Prostě jsou skutečnými lékaři duší.
O datlovi vypráví hezká legenda: Jednoho krásného dne si Matka Země svolala všechna zvířata, ptáky a zástupce lidí. Mezi pozvanými byl i datel. Ten se tehdy honosil krásným „červeným kabátem“, červeným peřím. Oslavovalo se, když vtom datel zpozorněl a zaslechl vzdálené rytmické bubnování. Šaman kmene volala o pomoc, protože jejich posvátný Strom života umíral. Datel neváhal a letěl Stromu na pomoc. Když tam přiletěl, zjistil, že Strom života má škůdce až ve svém nejhlubším nitru. Musel se tedy nějak dostat dovnitř. Když se prodíral dřevem, na peříčka se mu nalepila čerň, která se rozprostírala v kmenu (vesmír) a v níž svítily plaménky života (hvězdy). Datel svým ostrým zobákem zneškodnil škůdce, ale ten ho ještě předtím zranil. Když datel vylétl zase z kmene ven, byl celý černý, jen na hlavě měl od krve zašpiněná pírka. Od té doby se datlové na poctu Toho, který zachránil Strom života, oblékají do stejných barev a léčí duše.
Lidé-Datlové se vyznačují tím, že jim záleží na rodinném zázemí. To musí být harmonické, co se týče vztahů,a útulné, pokud jde o prostředí. Tito lidé mají zvláštní talent k vytvoření rodinného hnízdečka – stejně jako datlové. To s sebou může přinášet nebezpečí, že členové „hnízda“ nechtějí vyletět do světa a raději v něm zůstávají co nejdéle, a že rodiče – Datlové budou chtít vědomě zadržovat mladé v rozletu.
Méně se o těchto lidech ví, že patří mezi velmi silné osobnosti. I v tomto mohou připomínat svůj ptačí symbol kdo by do tohoto krásného a jemně vypadajícího opeřence řekl, ž se umí pevně zachytit na stromě (má velmi silné drápy) a proklovat se tvrdým dřevem (ostrý zobák)? Staří Indiáni si byli vědomi, že přes veškerou zdánlivou křehkost se tito lidé řadí mezi silné jedince.
Je přirozené, že se stávali úspěšnými léčiteli, jednak jakoby cítili, že to je jejich poslání, jednak vynikající nesmírnou trpělivostí s nemocnými a zraněnými. A v neposlední řadě tito lidé mají velký talent rozumět bylinám, které byly pro Indiány hlavní medicínou.
Staří Indiáni si také povšimli, že není snadné si datla ochočit. Všechna divoká zvířata jsou přirozeně bázlivá, ale tito ptáci se vyznačují opravdu velkou plachostí. Lidé-Datlové jsou velmi ostýchaví. Nikoliv přímo ve společnosti, ale hodně dlouho jim trvá, než začnou někomu opravdu důvěřovat.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dobry

(vasek, 3. 7. 2009 11:39)

husty